Jak zkrotit vnitřního kritika a nechat art léčit duši

Stanislava Krajíčková
11. 8.
Minut čtení: 3

Možná to znáš.

Máš barvy, papír, prostor i čas. Možná jsi si dokonce koupila nové štětce, pastelky nebo hlínu. Sleduješ videa, ukládáš si obrázky na Pinterest, obdivuješ tvorbu ostatních… a když má přijít ten moment, kdy se do toho pustíš sama, najednou je potřeba ještě uklidit, dopsat e-maily nebo „dělat něco užitečnějšího“.

A pak se přistihneš, že celý den utekl a tvoření se nekonalo. Nejsi v tom sama – a rozhodně to není lenost.

Art (umění) není školní test, kde máš získat jedničku...

Proč máme chuť tvořit… ale nezačneme?

Za tímhle chováním často stojí naši vnitřní sabotéři – hlasy, které nás v dobré víře „chrání“ před zklamáním, selháním nebo kritikou. Mohou mít mnoho podob:

Perfekcionista – šeptá: „Jestli to nebude dokonalé, nemá smysl začínat.“
Porovnávač – připomíná: „Podívej, jak to dělají jiní. To bys nikdy nedokázala.“
Hlídač smysluplnosti – říká: „Měla bys dělat něco užitečného, ne si tady patlat barvy.“
Tvůrčí blok – zastaví nápady ještě před tím, než se stihnou narodit na papíře.

Často to má kořeny v minulosti – třeba nám někdo kdysi řekl, že naše tvoření je „ztráta času“, „dětská hra“ nebo že bychom měli raději dělat „pořádnou práci“. Tyhle věty se v nás usadí a začnou fungovat jako neviditelné brzdy.

A tak místo tvoření sledujeme tvorbu ostatních. Je to totiž bezpečné – můžeme být součástí inspirativního světa, ale bez rizika, že někdo ohodnotí naši vlastní práci.

Ale tady je dobrá zpráva: To, co ti brání tvořit, není pravda. Jsou to jen staré vzorce. Ty brzdy mají kořeny v minulosti – dnes už jim nemusíš věřit. Jsou to jen naučené hlasy, které se dají utišit, když si dovolíme tvořit pro sebe, ne pro hodnocení.

Jak se odblokovat a začít tvořit

Tady je pár jednoduchých, ale účinných způsobů, jak obejít vnitřního kritika a konečně se ponořit do procesu:

1️⃣ Sniž laťku na minimum

Řekni si: „Nepotřebuju vytvořit nic krásného, jen se chci pět minut bavit barvami. “Když je cílem jen „pět minut tvořit“, tlak na dokonalý výsledek zmizí a mozek to snáze přijme jako bezpečnou hru.

2️⃣ Udělej si tvůrčí rituál

Pusť si oblíbenou hudbu, připrav si hrnek čaje, zapal svíčku. Dej svému tělu i mysli signál, že nastává čas pro tebe. Opakovaný rituál pomáhá vytvořit návyk.

3️⃣ Obelsti svůj mozek

Řekni si, že si jdeš „jen trochu čmárat“ nebo „jen vyzkoušet nový štětec“. Často tak začneš bez očekávání a než se naděješ, jsi v tvůrčím flow.

4️⃣ Zastav porovnávání

Pokud cítíš, že tě prohlížení tvorby ostatních spíš brzdí, než inspiruje, dej si na pár dní digitální půst – žádný Pinterest, žádný Instagram. Nech prostor pro své vlastní nápady.

5️⃣ Pojmenuj svého sabotéra

Až ti v hlavě naskočí hlas, který tě od tvoření odrazuje, oslov ho. Klidně s humorem: „Děkuju ti, Pane Dokonalý, ale dneska nemáš slovo.“ Tím mu sebereš sílu.

6️⃣ Soustřeď se na pocit, ne na výsledek

Během tvorby si všímej, co cítíš. Je ti lehko? Pociťuješ napětí, radost, klid? Když si uvědomíš, že art je o prožitku, ne o galerijním díle, začne se ti tvořit svobodněji.

7️⃣ Dokonči celý proces malým poděkováním

Ať už vznikne cokoliv, podívej se na to a řekni si: „Děkuju, že jsem si dovolila tvořit.“Ten moment uznání je důležitější než to, jak výtvor vypadá.

Tvoř, ne pro dokonalý výsledek, ale pro cestu k sobě.

Proč se tolik hodnotíme?

Často přemýšlím o tom, proč se tolik hodnotíme a srovnáváme s ostatními. Proč nemůžeme najíst svůj styl a často kopírujeme to, co vidíme. Hodnocení je hluboce zakořeněné v naší společnosti. Odmalička nás učí, že naše úspěchy se měří známkami, výhrami, uznáním a pochvalami druhých. Když tvoříme, automaticky spouštíme stejný vzorec: díváme se na výsledek a rozhodujeme, jestli „je to dost dobrý“.

Jenže… art není školní test.

Není to disciplína, kde máš získat jedničku.

Je to prostor pro sebe, kde neexistuje dobře nebo špatně.